Fc Chelsea

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Real Madrid

Historie

O Realu Madrid
1902 - 1910 6. březen 1902 Skupina fanoušků oficiálně založila „Madrid Foot Ball Club“. Ve vedení týmu figurovali: prezident - Juan Padrós Rubio, Viceprezident - Enrique Varela, Sekretář - Manuel Mendía, Pokladník - José de Gorostizaga. Ostatní členové - Antonio S. Neyra, Mario Giralt, Carlos Mertens. Původní klub (nelegalizovaný) začal fungovat už o dva roky dříve. Na jeho čele byl tehdy Juan Palacios . Dresy tohoto madridského klubu se skládaly z bílých trenýrek, bílých triček s fialovým pruhem a modrých štulpnů. 9. březen 1902 Madrid odehrál svůj první zápas mezi dvěmi tými, které patřili klubu. Na obou stranách nastoupili tito hráči: Modří: Meléndez, J. Padrós, Spottorno, Gorostizaga, Mendía, Páramo, Neyra, A. Giralt, F. Palacios, Martens a Rodero. Červení: J. Giralt, Meléndez, Molera, Salvador, Valcárcel, Spottorno, Stampher, J. Palacios, Varela, Celada a Bueno. Skóre nebylo důležité, ale modří zvítězili v poměru 1:0. Zápas se odehrál na hřišti ležícím na Plaza de Toros. První prostory klubu byly v zadní místnosti obchodu „Al Capricho“, který byl vlastníctvím bratrů Padrósovců. 22. březen 1902 Denník „Heraldo del Sport“ publikoval návod, jak hrát dobrý fotbal. Jeho autorem byl Angličan Arthur Johnson, který se stal prvním trénerem madridského klubu. 15. duben 1902 Madridský klub dal na papír všechny svoje oficiální pravidla, které se chystal v budoucnosti dodržovat. Několik dní před tímto dnem šli zástupci vedení klubu za primátorem Madridu. Navrhli mu organizaci fotbalového turnaje, kterým by se oslavilo korunovaní krále Alfonsa XIII. Nakonec vznikl 1. ročník Královského poháru. 13. květen 1902 Mistrovství Španělska se začalo prvním veľkým derby mezi Barcelonou a Madridem. Katalánci s více legionáři v sestavě zvítězili 3:1. Madrid zvítězil aspoň v zápase „O cenu útěchy“ nad Espaňolem Barcelona a získal svou úplně první trofej s názvem Copa de la Gran Peňa. 8. duben 1903 Madrid prohrál ve finále druhého Mistrovství Španělska, tentokrát 2:3 s Athleticem Bilbao. Po zápase šel kapitán Madridu J. Giralt za kapitánem Athletica Astorquiom a navrhl mu odvetu, která se měla konat už na druhý den. Leden 1904 Madridský klub se spojil s týmy Moderno, Amicale (za tento klub hráli i Francouzi) a Moncloa. Carlos Padrós se vzdal nejvyšší funkce v Madridské asociaci fotbalových klubů a od svého bratra Juana převzal vedení madridského týmu. 16. duben 1905 Madrid poprvé zvítězil ve španělském poháru. Po asistencii Pedra Paragesa střelil rozhodující gól Prast a tým z hlavního města zvítězil nad Athleticem Bilbao 1:0. 23. srpen 1905 Carlos Padrós připravil pro své hráče při příležitosti návštevy francouzského prezidenta Loubeta první mezinárodní zápas. Madrid se rozešel s pařížským týmem Gallia Sport nerozhodně 1:1. 10. duben 1906 Madrid zvítězil nad baskickým Athleticom Bilbao 4:1 a mohl se tešit z druhé trofeje v domácích pohárových mistrovstvích. Den předtím zvítězil Madrid 3:0 nad týmem Huelva Recreation Club. 30. březen 1907 Madridu se podařilo zvítězit ve španělském poháru i do třetice, klub z hlavního města tentokrát zdolal tým Vizcaya. Střelcem rozhodujícího gólu byl opět Prast . Do vitríny putoval první pohár, který byl určený pro mužstvo s třemi tituly v sérii. 13. duben 1908 Madrid získal už čtvrtý titul v poháru za sebou – tentokrát zvítězil 2:1 nad týmem Sporting de Vigo. Ještě v tom samém roku byl Adolfo Meléndez zvolený za nového prezidenta klubu. Carlos Padrós se stal doživotním čestným prezidentem. 1911 - 1920 31. srpen 1912 Madrid absolvoval svou premiéru na novém stadionu v části O´Donnell. Majitel pozemku Laureano García Comiso pronajímal svůj majetek klubu za 1000 peset měsíčně. Za klub začal v tomto období hrát mladý talentovaný útočík Santiago Bernabéu. 30. srpen 1916 Po několika letech slabých výkonů se Madrid konečne probojoval do finále domácí pohárového mistrovství. V zápase však podlehl Athleticu Bilbao 0:4! Těsne předtím Madrid zvítězil v regionálních mistrovstvích a získal první titul od roku 1913. Adolfo Meléndez se stal čestným prezidentem klubu. 15. květen 1917 Madridský tým získal další domácí pohárový titul – ve finále zdolal po vzrušujících finálových zápasech klub Arenas de Guecho. O úspěch se přičinili hráči jako Teus, Erice, Eulogio, Aranguren, Ricardo Alvarez, Antonio de Miguel, El Científico, Sansineca, bratia Petitovci, Castell, Bernabéu a Sotero Aranguren. 29. červen 1920 Tento den je najvýznamnejším v celé historii současného „Bílého baletu.“ Španělský král udělil madridskému klubu titul „královský“ (Real). Od této doby mluvíme o Realu Madrid. 13. prosinec 1920 První zahraniční zájezd hráčů Realu – naplánovaný byl výlet do Portugalska. Hráči se naučili bojové chorály fanoušků tamějších týmů Benficy a Porta. Krátce na to cestovali do Itálie, kde odehráli přátelské zápasy s Turínem, Livornem a Janovem a získali první mezinárodní zkušenosti. 1921 - 1930 19. duben 1923 Otevřený byl další Stadion Realu – na Ciudad Linealis. V otvíracím zápase zvítězili domácí nad týmem Irún 2:0, kdy oba góly vstřelil José María Ubeda. Atletico Madrid si v tom samém čase stavělo nový stánek Metropolitano. Z Madridu se stalo nejfotbalovější město Španělska. 17. květen 1924 Real začal hrát opět na novém stadionu – tento se nacházel ve tvrti Chamartín. Hlavním architektem byl José María Castell. Slavnostní výkop mezi Realem a anglickým mistrem Newcastlem měla Jeho královská výsost D. Gonzalo. 27. srpen 1926 Hráči Realu podnikli fotbalový výlet do Anglie, Dánska a Francie, kde se napříč prohrám velmi naučili. Po návratu domů si změnili dresy, protože chtěli opakovat anglickou módu, která kázala černé trenýrky a pruhované tričko. Hráči začali trénovat jakýsi prvotní ofsajd systém a zahrávání penalt. Barcelona nenacvičovala nic, ale napříč tomu byla v sezóne 1926/27 silnější – Real z mistrovské soutěže vypadl v semifinále. 9. červenec 1927 Pod vedením Santiaga Bernabeu se začal úspešný výlet okolo Ameriky. V 16 zápasech Real devěťkrát zvítězil, čtyřikrát prohrál a třikrát remizoval. V jeho prospěch povídalo i vysoké skóre 44:22. Nejdůležitější na této akci bylo to, že Real začal být obdivovaný na novém kontinentě. 6. listopad 1928 Do klubu přišli nový hráči – Cabo, Morera, López a Gaspar Rubio. Z posledně jménovaného se stal madridský hrdina. 10. únor 1929 Ve Španělsku spustili první ročník domácí ligy. Dosud se o titul hrálo jen jednoduchým turnajovým systémem - stále šlo v podstatě o jakýsi pohár. Hned v úvodním zápase ligy vyhrál Real nad Barcelonou 5:0 a stal se prvním lídrem soutěže. Byl to dobrý začátek, po kterém následovalo ještě velmi mnoho úspěchů. 1. listopad 1930 Do týmu Real Madrid přestoupil za 150 000 peset Ricardo Zamora. Na tu dobu to byli obrovské peníze. Zamora byl velmi slavný a svojim příchodem dostal do světového podědomí i španělský královský klub. 1931 - 1940 30. duben 1931 V tento den se odehrál poslední zápas ligové sezóny, ve které dominoval Real Madrid. Kádr tvořený hvězdami jako Ciriaco, Quincoces, Luis Regueiro, Hilario, Bestit, Olivarec či Ateca nepoznal během celého ročníku hořkost prohry. 6. květen 1933 Real Madrid se stal vítězem domácího poháru po dlouhých sedmnásti letech. Ve finále vyhrál po gólech Hilaria a Lazcana 2:1 nad rivalem z Valencie. 28. duben 1935 Real Madrid skončil na druhém místě. Útočník Saňudo se stal třetím nejlepším střelcem ligy, kdy vstřelil 17 gólů. Zajímavé je, že Saňudo skóroval jen v pěti zápasech! Čtyřikrát dal čtyři góly, jednou jeden! Neuvěřitelné... 18. červen 1936 Real Madrid získal španělský pohár po vítězství nad FC Barcelona. O vítězství 2:1 se výraznou mírou pričinil brankář Madridu, který v závěru vytáhl zázračný zákrok a zlikvidoval velmi dobře umiěstnou střelu hráče Barcelony Escolá. 19. duben 1939 Po občanské válce se Pedro Parages rozhodl, že klub přebuduje. Válka zničila stadion a přeměnila ho na věznici. Zároveň z klubu vyplašila jak hráče tak i vedení. Real musel začínat úplně od začátku – této náročné úlohy se ujal právě Parages. 1941 - 1950 5. duben 1941 Poslední zápas za madridský klub hrála jedna z legend – Jacinto Quincoces. Na svetě byl v tom čase jednoznačne nejlepším obráncem. 13. červen 1943 Jeden z nejdůležitějších dní klubu. Po pohárovem vítězství 3:0 nad FC Barcelona se uskutečnil další zápas odvěkých rivalů a Real v něm zvítězil 11:1! Madridští fanoušci na tento den nikdy nezapomenou. 15. listopad 1943 Tento den byl z pohledu historie Realu extrémně důležitým. Za prezidenta byl zvolený Santiago Bernabeu, který se přičinil o nejlepší etapu v historii Bílého baletu. 22. červen 1944 První veľký projekt Santiaga Bernabeu začal nabírat reálné barvy. Real Madrid si koupil pozemek, na kterém plánoval postavit nový stadion. 27. srpen 1944 Pozemek v části Chamartín byl schválený a práce mohli začít. Výstavbu největšího sportovního chrámu Španělska začal sám Santiago Bernabeu. 5. červen 1945 Po rezignaci trénera Encinasa se práce kormidelníka Realu Madrid ujal reprezentační tréner a bývalý vynikajícíi obránce Jacinto Quincoces. 9. červen 1946 Po deseti letech Real konečne získal domácí pohár. Nad favorizovanou Valencií se mu podařilo zvítězit v poměru 3:1. 20. červen 1946 Quincoces naplnil svou velkou ambici. Do klubu přivedl Luisa Molownyho, který měl dorazit okamžitě jako si splní své vojenské povinnosti. 25. prosinec 1946 Real Madrid předvedl nezapomenutelný výkon na půdě argentinského týmu San Lorenzo. Domácí byli v tom čase velmi slavní a před zápasem si i patřične věřili. Nakonec však inkasovali čtyři góly. 9. červen 1947 Do Madridu začínají přicházet silní hráči – Narro, Muňoz, Pahiňo, Gabriel Alonso a Macala. Silný kádr hned získává svou první trofej ročníku pod názvem „ Pohár Evy Duarte Perónové “ – byl to pohár podporovaný ženou bývalého argentinského prezidenta. 14. prosinec 1947 Otveření stadionu Santiaga Bernabeu je největší sportovní událostí ve Španělsku. FIFA označila stadion jako vůbec nejlepší v Evropě. Střelcem prvního gólu v tomto stánku se stal Barinaga. V otevíracím zápase zvítězil Real nad Belenenses v poměru 3:1. 27. leden 1948 Trenérem Realu Madrid se stal pan Keeping, bývalý hráč Southamptonu a Fulhamu. V týmu způsobil malou revoluci a upoutal hlavně svou inovovanou fotbalovou taktikou. 27. květen 1948 Členové klubu souhlasili s tím, že Santiago Bernabeu se stane čestným prezidentem klubu. Jako důvod uvedli: „Jeho skvělou práci a nepřetržité úsilí o pozvednutí klubu Real Madrid.“ 1. listopad 1950 Vznikl informační časopis Realu Madrid. Jeho úlohou bylo informovat všech fanoušky klubu, kteří měli zájem vědět, co se právě v týmu děje. Na jeho obálce byl rukou napsaný odkaz Santiaga Bernabeua: „Madridskému časopisu přeji hodně úspěchů. Časopis nakonec fungoval 40 let, potom svou úlohu přenechal Magazínu Realu Madrid, který je jakýmsi spojením mezi klubem a jeho fanoušky až do dnešních dní. 1951 - 1960 6. březen 1952 Real Madrid oslavuje své 50-té výročí. V rámci oslav se koná více akcí, jedním z nich je i medzinárodní turnaj. Jeho vítězem se stává nejsilnejší klub Jížní Ameriky s názvem Millionairos. Největší hvězda tohoto týmu Alfredo di Stefano okamžite upoutal madridské fanoušky. 15. květen 1952 Králem střelců španělské ligy se stal hráč Realu Pahiňo, který skóroval 20-krát. Jen o jeden přesný zásah méně měl na svém kontě Ladislav Kubala 28. červen 1952 Real Madrid odstartoval další tour okolo Jížní Ameriky. Po dvou vítězstvích v Kolumbii se ve Venezuele zúčastnil kvalitně obsazeného turnaje. Napříč silným soupeřům v něm nakonec i zvítězil. 27. prosinec 1953 Za tým Realu začal hrát Alfredo di Stefano, který byl podle více odborníků nejlepším hráčem historie fotbalu. 18. duben 1954 Real se stal mistrem Španělska. Alfredo di Stefano získal okamžitě ve svojí první sezóně v Madridě korunu pro nejlepšího střelce. Síť soupeřových brankářů rozvlnil 29-krát. 4. leden 1955 Po rozhodnutí vedení klubu se název stadionu Realu zmenil z Chamartín na Santiago Bernabeu. 1. červenec 1955 Santiago Bernabeu dosadil do vedení klubu dvě klíčové osobnosti. Manažerem se stal Antonio Calderón a viceprezidentem se stal Raimundo Saporta. Jeho obrovské vědomosti a zkušenosti byly klíčové v dalším vývoji Realu Madrid. 8. listopad 1955 Real Madrid se poprvé zúčastnil evropského poháru. Tato soutěž se rozběhla hlavně díky neustálým nátlakům Santiaga Bernabeua. 13. červen 1956 Real Madrid se stal vítězem prvního evropského poháru. Ve finále zvítězil 4:3 nad mužstvem francouzského Stade Rennes, kterého dres oblékali i hvézdy tehdejšího období jako Kopa, Fontaine, Piantoni či Vincent. 11. duben 1957 V mimořádně důležitém zápase historie madridského fotbalu zažil stadion Santiaga Bernabeu obrovský nával lidí. Na porážku slavného Manchestru United se přišlo podívat 100 000 fanoušků. 25. duben 1957 Kapitán Manchestru United Byrne povídal: „Dnes večer bude na Old Trafforde peklo. Neexistuje žádná síla, která by zabránila vyřazení Realu Madrid!“ O pár hodin později však bylo všechno jinak a Manchester byl po góle Koopanda Riala umlčený. Real si vydláždil cestu do druhého finále PEM v řadě. Semifinále s Manchestrem vešlo do historie jako jedno z nejkvalitnejších a nejnapínavějších vůbec. 30. květen 1957 Stadion Santiaga Bernabeu je opět ve varu. Hráči Realu Madrid obhájili triumf v poháru evropských mistrů, kdy ve finále zdolali Fiorentinu, kdy po zápase zdvihl Miguel Muňozraises nad hlavu cennou trofej, nejednomu fanouškovi se na tváři objevili slzy štěstí. Real Madrid byl jasným králem Evropy! 28. květen 1958 Třetí finále evropského poháru se konalo v Bruselu a soupeřem Realu byl Milán, který si kvalitním výkonem vynutil prodloužení. Nakonec se však po gólech Di Stefana, Riala a Genta tešil z vítězství 3:2 Bílý balet. 11. srpen 1958 Po náročných námluvách přišel do týmu Ferenc Puskás. Po ukončení kariéry Miguela Muňoza přišlo toto posilnění týmu velmi vhod. Maďarský reprezentant byl v tom období doslova megahvězdou. 3. červen 1959 Vitrínu Realu Madrid doplnila čtvrtá trofej za zisk evropského poháru. Finálovým soupeřem španělského klubu byl francouzský Stade Rennes. O vítězství 2:0 se góly přičinili Di Stefano a Mateos. 15. květen 1960 V Madridě zavládlo fotbalové šílenství. Real totiž dominoval i v pátém finále evropského poháru! Tentokrát doslova rozprášil německý Eintracht Frankfurt 7:3! Toto finále je označované jako jedno z nejlepších v historii soutěže. 9. listopad 1960 Po pěti vítězstvích v PEM přišlo nešťastné vyřazení. Nad síly Realu byla Barcelona, které vítězství se však označuje za víc jako kontroverzní. V odvetném zápase totiž anglický rozhodčí Leafe neuznal čtyři góly Realu a navíc neodpískal čistou jedenáctku ve prospěch bílých. 1961 - 1970 12. březen 1961 Real Madrid opět oslavoval na svém stadioně Santiaga Bernabeu. Dosáhl totiž několika historických rekordů. Z 30 zápasů ligy zvítězil 24-krát a titul si zabezpečil s pětitýdenním předstihem. Nejlepším střelcem soutěže se stal Ferenc Puskás, který měl na svém kontě 27 přesných zásahů. Tímto titulem získal Real do svého vlastníctví tzv. Ligový pohár. 2. květen 1962 Jaké zklamání! Real podlehl ve finále evropského poháru portugalské Benfice, kdy stáli na straně soupeře všichni svatí. Madridští hráči museli urazit fotbalovou štěstěnu, protože během celých 90 minut měli velkou smůlu. Prohráli 3:5 kdy všechny góly vstřelil Puskás. Vedli 2:0 i 3:2, ale ani to nestačilo. Poslední dva góly střetnutí střelil v 65. a 68. minutě legendární Eusébio. 26. říjen 1962 Real vypadl už v prvním souboji evropského poháru. Nejprve doma remizoval s Anderlechtom 3:3, aby na půdě belgického šampióna prohrál 0:1! Neuvěřitelné – Real skončil v prvním kole! 13. květen 1963 Real zvítězil ve finále domácího poháru 2:1 nad Sevillou. 18. květen 1963 Otevřený byl veľký sportovní komplex (Ciudad Deportiva), který měl hráče Bílého baletu pripravit na podávání mimořádně kvalitních výkonů. Real se začal víc věnovat mládeži. 10. srpen 1963 Protivládní organizace F.A.L.N. ve Venezuele unesla Alfreda di Stefana. Tímto krokem chtěla na seba upoutat pozornost. Zpráva se dostala ke každému člověku na svetě. Di Stefano byl nakonec propuštěn. Byl vystrašený a v šoku – jinak se mu naštěstí nic nestalo. 18. duben 1965 Madrid zvítězil v domácí lize pětkrát v řadě. Do týmu během sezóny přišli hráči (hipíci) jako Grosso, Pirri, Sanchís, De Felipe či Morollón... 11. květen 1966 Hipíci ovládli Evropu. Nádherný tým, který byl směsí mladých a zkušených hráčů zvítězil ve finále PEM nad Partizánem Bělehrad a Realu vrátil ztracenou slávu. Na chvíli se v Evropě povídalo jen o Beatles a Reale Madrid. 7. červen 1967 Madridský klub, fanoušci i všichni fotbaloví nadšenci se střetli, aby uctili velkou osobnost světového fotbalu – Alfreda di Stefana, který se rozhodl ukončit kariéru. Jeho jméno zůstane s Realem spojený navždy. Poslední tři roky (1964-67) však di Stefano odehrál v Espaňolu Barcelona. 1971 - 1980 19. květen 1971 Zápas mezi Realem a Chelsea byl posledním pro Paca Genta, který ním uzavřel svou úspěchmi nabitou 18 let dlouhou kariéru. 14. prosinec 1972 V Madridu se konaly oslavy 25. výročí otevření stadionu Santiaga Bernabeu. Oceněný byl Paco Gento, přezdívaný „Silný severný vítr.“ S nejrychlejším křídelníkem na svetě si přišlo v zápase zahrát množství světových fotbalových hvězd. 24. červen 1974 Real Madrid v domácím poháru jasne porazil Barcelonu, nad kterou zvítězil 4:0. A to byli před zápasem favoritmi Katalánci. Na trenérské lavičce Realu došlo ke změně – odcházejícího Miguela Muňoze nahradil Luis Molowny. Muňoz poskytoval královskému klubu své služby 25 let bez přerušení! 3. listopad 1975 Další veľká hvězda španělského fotbalu zanechala svou kariéru – Amancio Amaro přezdívaný „Kouzelník“. V rozlučkovém zápase hraném na Amarovu počest vyhrál Real nad Peňarolom 2:0. Amansio Amaro byl často označovaný jako 3G – grande, geniální a navíc byl z Galície. 17. březen 1977 Uskutečnila se oslava na připomenutí si 75. výročí založení Realu Madrid. V celém španělském hlavním městě vypukly mohutné oslavy. 29. duben 1978 Real Madrid koupil nemeckého hráče Ulricha Stielikeho, o pár dní dříve i hráče Juanita. Byli to dva odlišní hráči, s úplně odlišnou koncepcí fotbalu. A možná i proto se stali obrovskými idolmi fanoušků Realu. 2. červen 1978 Černý den světového fotbalu – zemřel Santiago Bernabeu, který byl posledních 35 let prezidentem Realu Madrid. Během celého svého živeta působil v absolutní blízkosti klubu. S Bernabeuem odešel i pořádný kus historie královského madridského klubu. 31. listopad 1978 Prezidentem klubu se stal Luis de Carlos. 31. srpen 1979 Uskutečnil se první ročník turnaje o Pohár Santiaga Bernabeu, na kterém se zúčastnili čtyři nejlepší týmy fotbalové Evropy – Real Madrid, Ajax Amsterdam, Bayern Mnichov a AC Milán! 4. červen 1980 Ve finále Královského poháru na stadioně Santiaga Bernabeu se střetli Real Madrid a Castilla (jakýsi Real Madrid „B“). Byl to v podstatě zápas rodičů proti svojim dětem – starší generce zvítězila 6:1. O skóre však v tomto případě vůbec nešlo – podstatné je to, že fanoušci si do svého repertoáru zařadili nový pokřik – „Castilla, Real Madrid!“ 1981 - 1990 27. květen 1981 Real Madrid po dlouhé dobe sahal na titul v poháru evropských mistrů. Ve finále však nestačil na silný anglický Liverpool. V parížském Parku princů se o jediný gól střetnutí postaral Kennedy. 11. únor 1982 Real Madrid zakoupil nové světelné tabule schopné promítat videosekvence. Stal se tak prvním klubem na svetě, který vlastnil něco podobného. Tato novinka byla uvedená v rámci posledních příprav na mistrovství světa ve fotbale. 4. prosinec 1983 Alfredo di Stefano, který se vrátil do klubu, začal využívat hráčů z týmu Castilla. Jako prví z této „mládežnické líhně“ začali hrát Martin Vazquez a Sanchíz , druhý jmenovaný vstřelil v prvním zápase proti Murcii okamžitě vítězný gól. 14. únor 1984 Za první tým Realu začal hrát Emilio Butragueňo , který byl nejlepším střelcem druhé ligy a najmladší hráč, kterému se kdy podařilo získat titul „nejlepší“ v této soutěži. Jeho debut byl příznačný – v druhém poločase vstřelil dva góly a svému týmu pomohl k vítězství. Zrodila se nová legenda. 17. červenec 1984 Den prezentace nové kampaně. Amancio pokračoval v práci, kterou začal Alfredo di Stefano a do prvního týmu vytáhl Michela. Začala se nová, úspešná perioda fungovaní Realu. 24. květen 1985 Přišel čas na změny v klubu – novým prezidentem se stal Ramón Mendoza. Odstartoval produktivní fázi Realu Madrid, ve které mělo přijít k více významným transformacím. 30. květen 1985 Real Madrid zavŕšil sezónu plnou kvalitních fotbalových výkonů. Po pěti letech bez vítězství v domácí ligové soutěži Bílý balet dominoval aspoň v poháru UEFA. Jeho finálovým soupeřem byl v dnech 8. a 22. května maďarský Videoton, který nejprve doma prohrál 0:3, aby vzápětí zvítězil na stadioně Santiaga Bernabeu 1:0! K veteránům v mužstvu Gallegovi, Juanitovi, Valdanovi a Santillanovi se vhodně přidali Hugo Sanchez, Gordilla či Maceda, kteří spolu s mladíky táhli mužstvo dopředu. V Madridu se vybudoval jeden z nejlepších týmů klubové historie. Zajímavým oslavovaním streleného gólu poutal diváky saltami a různými přemety... 6. květena 1986 Hráči Realu se těší z poháru UEFA! Nejprve 30. dubna zvítězili doma nad 1. FC Kolín 5:1, aby následně prohráli na hřišti soupeře 0:2. Trofej putuje do Španělska. 30. květen 1986 Real získal po pauze další ligový titul. Domácí soutěž byla nejdelší v historii, protože končila souboji play off. Vedení ligy usoudilo, že je potřebná jakási změna, jakési oživení – proto přistoupilo k vzpomínanému formátu. Výsledkem byl titul pro Real Madrid. Už o rok se soutěž vrátila ke svému původnímu formátu – a trofej za zisk titulu putovala opět do vitríny Realu. 18. duben 1988 Evropská sláva Realu stále nebyla uskutečněna. Po vyřazení silných týmů jako Neapol, Porto či Bayern – klub z hlavního města Španělska nestačil v semifinále PEM na PSV Eindhoven , který v celé soutěži nakonec dominoval. Realu chybělo potřebné štěstí, jinak měl veľké šance na celkový úspech. 30. květen 1990 Závěr další skvělé sezóny pro Real. Real získal v lize pátý titul v řadě a zaznamenal těžko překonatelný rekord – 107 gólů v 38 zápasech!
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.